Když mi Láďa zavolal, jestli nechci s ním a s Davidem založit kapelu, neváhal jsem. Sešli jsme se s Láďou v café Montmartre v Praze, kde mi ukázal svůj červený deník s jeho písněmi, nápady. Opodál stál starý klavír, ke kterému po pěti pivech a pár panácích usedl a mě spadla brada. Věděl jsem, že v něm něco je a chtěl jsem být součástí jeho projektu. Do celku jsme hledali baskytaru, a já si vzpomněl na svého spolubydlícího Toma, který se už rok sám učil doma v pokoji na tento nástroj. Tak jsme ho oslovili, abychom jeho potenciál využili a trochu ulevili našim sousedům. Posledním členem byla má sestra Terka. Zde žádný srdcervoucí story není, prostě jsme potřebovali vokály a zjistili jsme, že zpívat u nástrojů nám moc nejde. A tak jsme vytvořili kapelu, které říkáme rodina. Spojuje nás především láska k hudbě a pracujeme na vzájemném sdílení a budování vztahů. Scházíme se ve zkušebně, kde tvoříme písně z našich životů, zkušeností nebo jen opilých večerů. Jediné, co nám chybí je „the second Sunday“, abychom oddálili týden a mohli tak alespoň o den déle snít.
Váš pravý bicák Fanda